|
Na neděli 15. května 2005 byl
hlášen celodenní výlet po okolí žďárském. Právě probíhající pouť sice
představovala jistou konkurenci, přesto se nás v 9 hodin ráno u klubovny
sešlo patnáct. Po srazu jsme se vydali pod vedením Honzyse a Čeliho přes
Klafárek směrem ke Starému dvoru. Po několika stech metrech se Bassur
s ostatními rozdělil o bratrovu svačinu. Šlo totiž o to, že každý
účastník akce donesl jídlo začínající na stejné písmeno, jako jeho
přezdívka. Na další zastávce nás Big pohostil svými výtečnými bramboráky.
Cestou jsme si házeli (a někdy i ubližovali) ragbáčkem. Byla nám také
představena i jedna nová hra. Rozdělili jsme se do tříčlenných skupin
podle barvy kalhot. Na pokyn jednoho vyvoleného - zapískání na píšťalku a
vyslovení kouzelného slovíčka CHODEC – se členové všech skupinek chytili
za ruce a utvořili „kolo“. Cílem bylo uvěznit uvnitř kola co nejvíce členů
cizích skupin.
Cesta ubíhala rychle a po chvíli nám už Čeli nabízel svůj česnek a
čokoládu. Silnice byla lemována mnoha vzrostlými stromy, několika
křovinami, pár kupkami přírodního hnojiva a jednou opalující se veverkou.
Došli jsme na malebnou mýtinu, kde se konal oběd. Na ohni si každý opekl,
co měl, a zahráli jsme si další hru. Na silnici jsme měli vytvořit nápis
DUHA z počtu šišek rovnajícímu se součtu věků ve dvou družstvech. Šišky
jsme pak házeli do sudu. Nejlépe házel Big a za odměnu mohl 10 minut
ovládat Bassura jako robota. Prostřednictvím jeho Big uklidil ohniště,
odnesl nespálené dřevo a předvedl nám včelařský klobouk.
Po obědě jsme se vydali na další cestu. Prošli jsme lesem okolo Vápenice,
přešli jedno pampeliškami zarostlé pole a už jsme byli v Hamrech. Na
zdejším hřišti jsme si dali zápas ve fotbale. Do hry se zapojilo i několik
místních cyklistů. Po kopané jsme odešli směrem na Rozštípenou skálu. Čeli
nás pobavil svým oblíbeným vtipem: „Onehdy jsme šli s celou rodinou na
borůvky a sestra si strčila borůvku do nosu. Tak jsme valili k doktorovi a
ten tu borůvku vytáhl. A kdo ji nakonec snědl? No, asi ten doktor.“
Zastavili jsme se u splavu, kde nám Katyš a Lucyš nabídly kedlubnu a lipo.
Oklikou jsme se vrátili kam jinam než zpátky do Hamrů.
Tady jsme se zastavili v zahradní hospodě U Činčerů. Každý si objednal
podle chuti nějaké pití a usadil se u společného stolu. Svoji svačinku
podle počátečního písmene všichni od M až do konce abecedy. Nejmladší
z nás si hráli na houpacích konících a nakonec odešli na náves na kolotoč.
Čas pomalu ubíhal při družném hovoru a spoustě dobrého jídla z něhož si
pamatuji nugetu, piškoty, maršmalouny a originální pampelišky. Asi o půl
šesté jsme se odebrali zpět do Žďáru. Do města jsme došli po několika
minutách chůze. Někdo šel ještě na pouť, ostatní domů.
Z mého popisu se možná zdá, že jsme většinu času strávili v hospodě, ale
není to pravda. Akce se mi moc líbila a odnesl jsem si z ní mnoho krásných
zážitků. Všichni, kdo na výlet šli, určitě dobře udělali.
- Míra - |
- návrat -
- na hlavní -
- vzkazy - |
