Účastníci: Beky, Edit, Ela, Flíček, Hedvika, Heri, Janek, Kubula, Mia, Míra, Niky, Pasťa, Píty, Thea, Žáňa

Sobota 25.9.2021

účastníci:

Beky, Éďa, Emička, Flíček, Hedva, Heri, Janek, Jirka, Jitka K., Kubula, Kuky, Mia, Míra, Míša, Niky, Pasťa, Paprika, Ted, Thea, Žanda.

V sobotu 25. 9. 2021 jsme se v počtu 20 lidí sešli před klubovnou, abychom se vydali na cestu do Kocourkova. Nejprve jsme si poslechli část nahrávky z kroniky tohoto města o tom, jak se tam dostaneme. Obešli jsme krátký okruh klubovna-modré hřiště-cyklostezka-železný mostek-pod viaduktem-po staré trati-přes louku-kolem Křiváku a studánky-k učilišti-pod mostem před ZDASem-zpátky ke klubovně. Po cestě jsme si vždycky přečetli nebo poslechli úryvek z kroniky a zahráli si nějakou hru, která s úryvkem souvisela. Hledali jsme dvojice se stejným jménem, hráli jsme gordický uzel, přenášeli informace, chytali velmi těžké rybičky (a někteří ochutnali slanečky), nosili klády a motali si hlavu pomocí čísel. Nakonec jsme se přesně na čas vrátili do klubovny, avšak Kocourkov jsme nenašli. Všichni jsme ale Kocourkov aspoň částečně poznali a udělali jsme si obrázek o tom, jak to tam vypadá a chodí. Děkujeme za skvělou sluncem zalitou akci! ????

Pár úryvků z kroniky:

Nevypadali ovšem všichni stejně a každý byl trochu jinak rostlý. Tak například občan Tojsemselek, který byl zvolen velitelem, byl silný chlapík, opravdový kolohnát, kdežto občan Nebojsa byl malý a hubený, skutečná pápěrka. Hejrup kulhal na obě nohy a Přeskočoko šilhal tak strašně, že viděl jen dozadu, a ke všemu, na co se chtěl podívat, se musel obrátit zády. Pusťtemne byl zase zakrslý silák s dlouhýma rukama a občané Chňachňal, Paťchal a Šmaťchal byli hezoučtí, roztomilí tlouštíci.

Hned za městem zastavil poselstvo jeho velitel Ventruba. „Počkejte, sousedé, kdo má pozvání?“ Soused Držmíšek vytáhl kus papíru s pozváním z kapsy. „Tak se podívejte, co udělám!“ řekl velitel Ventruba. Pozvání bylo krasopisně napsáno na jedné straně. Ventruba papír obrátil a celé pozvání na druhou stranu papíru ještě jednou opsal. „To je, sousedé,“ řekl slavnostně, „pro případ, že bychom pozvání ztratili. Nyní to budeme mít aspoň napsáno dvakrát,“ a důstojně odevzdal papír zase Držmíškovi.

Radní Semtele se také rozhodl, že musí, ještě než se starosta vrátí, udělat něco pro rozkvět města. Mrzelo ho vždycky, že Kocourkov musí kupovat slanečky od cizích kupců. Oč by to bylo lepší, kdyby si slanečky nasadili do rybníka a kdyby si jich pak o vánocích mohl z rybníka každý nalovit, kolik by chtěl? Dal tedy koupit plný sud slanečků a vysypat do rybníka. Od té doby se chodili Kocourkovští dívat, jak se to v rybníku slanečky hemží. Neviděli sice nic, ale utěšovali se, že se slanečci drží asi u dna. O vánocích pak, to už byl starosta zase doma, se dali do výlovu. Pustili do rybníka sítě a táhli.

(Všechny úryvky jsou z knihy Kronika města Kocourkova od Ondřeje Sekory.)

Beky

< Zpět do kronik | Galerie Fotek

• Odkazy na webu:
• Jak sbalit batoh
• Stopy
• Kurz jízdní řády

•  
• Kurz mapy
• Jak na kroniky

• Odkazy na netu:
• Duhový zpěvník
• Jízdní řády
• Žďár nad Sázavou
• Google